Chudoba bývá mediálně vděčné téma. Někdy proto, abychom si my normální uvědomili, jak dobře se máme, někdy abychom se zamysleli a uronili slzu, někdy abychom vylovili z kapsy peníze a přispěli. A protože je to líbivé téma, představili nám teď třeba na novinkách.cz pro zpestření nějakou nebohou jednatřicetiletou paní Simonu. Tahle paní si prý chodí ve čtvrtek večer do Sdružení na ochranu ohrožených dětí v centru Prahy pro jídlo, protože tam tou dobou rozdávají potravinovou pomoc. A tu nezbytně potřebuje. Pro sebe a svoje tři děti.
Od listopadu je prý tato paní i se svými třemi dětmi zcela bez prostředků. Náš stát jí ani v této zoufalé situaci nepomáhá. Právě naopak – v listopadu jí sebrali to, co dostávala do té doby, tedy všechny dávky sociální podpory, příspěvek na živobytí, přídavky na děti i příspěvek na bydlení, a teď kvůli tomu hrozí, že paní skončí na ulici a děti v ústavu. Protože nemají na jídlo ani na nájem a momentálně bydlí a přežívají jenom díky bezúročné půjčce, příspěvku a potravinové pomoci od Sdružení na ochranu ohrožených dětí. Nebýt toho, nezaplatili by od listopadu ani nájem. A teď prý musí urychleně uhradit náklady na byt za leden, což dělá přes dvanáct tisíc, nemají ani na školní pomůcky, z otce-bezdomovce nedostanou ani korunu a pomáhající rodiče mají sami málo.
Proč se do této situace dostali? Proč jim úřad práce pozastavil veškeré dávky? Kvůli tomu, že si zmíněná paní načerno přivydělávala uklízením. A někdo to úřadu práce, kde byla evidovaná jako nezaměstnaná, udal. Tři měsíce si tak přivydělávala po sedmi tisících a teď má utrum. Nemá na nic, a to – jak už tomu u dojemných mediálních příběhů bývá – má to nejmenší dítě navíc zdravotní problémy.
Úřad práce ji vyřadil z evidence a přestal ji podporovat v souladu s platnou legislativou. Úřednice jí prý sice poradila, jak z toho ven, ale zařazení zpět do evidence se vleče. A tak jim hrozí to, co jim hrozí. A ředitelka Sdružení na ochranu ohrožených dětí mluví o tom, že se z životního minima s dětmi skutečně těžko vyžívá a že je lidsky pochopitelná snaha matky něco si přivydělat. A že to, co ji teď postihlo, může vést až k myšlenkám na sebevraždu.
Tragédie. Ale současně i situace, kdy by se rozhodně nemělo ustupovat a povolit. Protože zákony jsou od toho, aby se dodržovaly, a podpora je tu pro ty, kdo nemají práci, a ne pro ty, kdo ji zneužívají. Jestli to této paní projde, jaký signál vyšleme těm, kdo z takové sociální pomoci skutečně férově žijí? A jaký signál vyšleme těm, kdo si doteď myslí, že zákony se mají dodržovat? Následky pak mohou být daleko horší než konec provinilkyně na ulici a jejích tří dětí v péči státu.
